FRUUPP
Mezi leckterými znalci progresivní rockové scény první poloviny sedmdesátých let mají severoirští Fruupp kultovní pozici jedné z nejnápaditějších skupin oné doby. Jejich unikátní, kompozičně i aranžérsky až orchestrálně rozkošatělý artrock, srovnatelný svou barevností s Genesis, Yes, King Crimson, Gryphon a Gentle Giant, byl dochucen esencemi irské lidové i klasické (artificiální) hudby a jazzu. Latimerovsky libozvučná, táhlá kytarová sóla, rámovaná melodramatickými klávesami a smyčcovými nástroji, četné změny tempa, propojování skladeb do promyšleně gradovaných celků - to vše charakterizovalo Fruupp. V dobových recenzích se při popisu jejich soundu nejčastěji zjevují termíny jako bohatý, pastorální, symfonický, umělecký, bláznivý. Každé ze čtyř řadových alb mělo svůj doprovodný epický rozměr, image kapely doplňovaly v promo materiálech zámecké interiéry a zdobné, stylizované kostýmy a pódiové masky.Prapočátky Fruupp sahají k přelomu devětašedesátého a sedmdesátého roku, kdy kytarista a klávesák Vince McCusker, rodák ze severoirské vesničky Maghera (narozen. 3. 10. 1949) doobrážel únavné štace s blues-soulovou cover kapelou Blues By Five, hrající převážně k tanci a poslechu v tamních nálevnách v sestavě: Terence "Superkey" McKee (sólová kytara), Vincent McCusker (rytmická kytara a klávesy), Ian "The Beast" Best (baskytara), Miles "Tinhead" McKee (bicí) a Paddy Shaw (zpěv). Vrcholem kariéry Blues by Five bylo předskakování Catu Stevensovi. Nadějnou vzestupnou kariéru kapely, začínající pracovat i na vlastním materiálu, utnul nástup jejího leadera McKea na universitu.
Po krátké pauze se stal hnacím motorem Vince McCusker, jenž sám sebe povýšil na
prvního kytaristu i dvorního skladatele. Důležitým katalyzátorem dění byl cestovní
manažér Blues by Five, a později budoucí "pátý člen" Fruupp, Paul Charles. Ten sice
odjel na půl roku na "music-business" zkušenou do Londýna, tam však navázal pro
budoucnost cenné kontakty. V nové
sestavě kolem McCuskera pokračoval Ian Best na basu a Marty O'Connor vystřídal
u bicích navrátilce Milese McKea, přecházejícího k mikrofonu.Podle Paula Charlese někdy na jaře 1971 vznikl i veskrze originální název
skupiny - Fruupp. Původ názvu je opředen malou záhadou. Poutavá, lehce
mysteriózní legenda, pocházející od samotné kapely (rozhovor pro Melody Maker z
9. března 1974) tvrdí, že Fruupp byla přezdívka přeludu mladé ženy bloudící
starobylým domem, v němž měli zkušebnu. Prozaická verze je, že si Best při
nějaké zkoušce všimnul použitého aršíku propisotu, kde zůstala už jen písmena
F,R,U a P. Přidal jedno P na konec, plus E doprostřed, a navrhnul
novotvar jako jméno pro kapelu. Paradoxní je, že právě Best byl záhy odejit.
Jako oficiální datum vzniku Fruupp je skupinou samotnou uváděn 30. duben 1971.
První vystoupení skupiny pod novým názvem se odehrálo 23. června 1971 v belfastské Ulster Hall, po boku Roryho Gallaghera. Krátce poté ale odchází za slávou Vince McCusker, zlákán Charlesovou nabídkou založit přímo v Londýně progresivní kapelu.Osiřelou skupinou poté prošlo vícero hráčů, trvalejší stopu zanechává pouze baskytarista Trevor Davis a kytarista Rob McCullough z Belfastu. Důležitým stálým členem sestavy Fruupp se stává mladičký, klasicky školený hráč na klávesové nástroje a hoboj Stephen Houston (nar. 13. 7. 1953) z The Ulster Youth Orchestra. Skupina měla ve své domovině docela slušně nastartováno, v tamějším hudebním plátku Thursday získala ocenění jako nejlepší nová skupina roku 1971. Z frontmana Tinheada se mezitím stal Lord Fruupp.
Po krachu londýnské mise Vincenta McCuskera, protože mezi tamními hudebníky
nenašel podporu pro svou vizi progresivní rockové kapely, se Vince vrací do
Belfastu, a opětovně přebírá vedení skupiny. Angažuje baskytaristu (a po brzkém
a definitivním odchodu Milese "Tinheada" McKea i zpěváka) Petera Farrellyho
(narozeného 4. 1. 1949, doposud spisovatele a příležitostného hospodského
muzikanta), plus drummera Martina Foya (nar. 13. 5. 1951) z Fossets Circus.
Role manažéra se napořád ujímá Paul Charles. Zakrátko poté skupina přesídluje
do Londýna.Fruupp v té době koncertují, jen se práší za kočárem (Fordem Transitem),
ročně odehrají více jak 200 štací. I výčet supportů
1971-1973 je obdivuhodný, Paul Charles ve svých vzpomínkách uvádí mimo jiné
Thin Lizzy, Skid Row, Taste, Queen (jako
předkapela!), Supertramp, The Electric Light Orchestra, Focus, Hawkwind, Man,
Steve Harley & Cockney Rebel, Focus, Genesis. Dřina přináší ovoce, když na základě poslechu demo pásku (Decision + 3 skladby) nahraných 29. 3. 1973
v malém londýnském studiu na Fulham Place Road, shlédne jejich vystoupení
Robin Blanchflower z A&R, majitel sublabelu Pye Records - Dawn Records,
a na místě s nimi uzavírá kontrakt.V srpnu 1973 se Fruupp konečně dostávají k nahrávání alba. Na to, že se
jednalo o novice, byli mládenci zdravě troufalí - například tam, kde naprostá
většina i zavedených skupin vystačila s mellotronem, tam Irové trvali na
nefalšované smyčcové sekci. Svou prvotinu nahrávali v červenci v Escape
studiích v Kentu. Páteří debutu se staly osvědčené koncertní kusy, Paul Charles
si vzpomíná na pár překvapivých momentů, například odsunutí ambiciózní On a Clear Day, ke které Stephena
Houstona inspirovala Holstova svita Planety,
coby bonusu u prvních 100 výlisků. Nejspíš na oltář symfonického soundu
padly pod střihačský stůl těžkotonážní kusy Steam
Machine a Be Glad.
Future
Legends vychází 5. října 1973. Veškerý materiál zkomponoval McCusker,
na orchestrálně košatých aranžích se významnou měrou podílel i "klasik" Stephen
Houston. Oproti pozdějším třem kusům je prvotina nespoutanější, s větším
podílem kytary a zemitého rockování, na úkor aranžérsky různobarevného
hračičkaření, tak typického pro další LP. Ideovým tvůrcem příběhu tuláka a
kněze je Paul Charles. Ten dnes vyzdvihuje především Decision s textem inspirovaným básní bedňáka kapely - Ivana "Touche" Vallellyho.
Podle Charlese nejlepší skladba Fruupp, a vůbec se prý nediví, že Blanchflower
po jejím poslechu z dema okamžitě vytahoval šekovou knížkuJKolem Fruupp se začal točit malý mediální kolotoč. Obsáhlý profil, včetně
osobních miniportrétů, vychází 3. listopadu 1973 v Melody Makeru, další článek
pak 9. března následujícího roku. Vrcholem souvisejícího dvouměsíčního turné se
stal koncert ve Whitla Hall v Belfastu s Ulster Youth Orchestra za
zády.Dlouhými roky nashromážděný tvůrčí přetlak umožnil Fruupp realizovat v krátkém
sledu další dvě alba: Seven Secrets (nahrávané v lednu a
únoru 1974, vydané 19. dubna 1974) a Prince of Heaven's Eyes (vydáno 8. listopadu
1974), obě nahraná v ustálené sestavě McCusker, Farrelly, Houston, Foye.
Dvojka Seven Secrets je autorsky rovnoměrně rozděleno mezi McCuskera a Houstona. Přebal je opět z dílny Petera Farrellyho. Hned na první poslech si lze všimnout, že při zachování všech charakteristických atributů zvuku Fruupp, se do popředí dostává jemně vykreslovaná zvukomalba a classical rockové postupy. Posun se dá připsat Stephenovi Houstonovi, jenž opět zaranžoval smyčce pro doprovodné námezdní těleso, pojmenované Future Legends Strings, vedené Michaelem Renniem. Významný podíl na výsledku má producent David Lewis, preludující navíc na piano v Three Spires.
Turné odstartovalo pár týdnů po vydání a vyvrcholilo koncertem v londýnském Shaw Theatre 2. června. Ústřední postavou se na pódiu stal Houston. Nejenom, že hrál na hoboj, případně dvoje klávesy současně, nasazoval si masku, ale zakomponoval do představení i divadelní scénu s mečem a umělou krví. Letní koncerty se skupinou Man, i sólově, přilákaly na Fruupp desetitisíce, Charles vzpomíná na plný Phoenix park v Dublinu, anebo na Belfast, kde pořadatelé postavili pódium 4 metry nad diváky.
V létě 1974 ale potkal Fruupp i menší průšvih. Když koncem června po nějakém mejdanu spokojeně spali na nějaké usedlosti, vpadla dovnitř protidrogová jednotka a našla čehosi za nehet. Zatčení známých místních muzikantů se dostalo na přední stránky irských novin.
6. srpna nakráčeli Fruupp opět do studia Morgan v Londýně. Plány byli ambiciózní. LP Prince of Heaven's Eyes, nahrané tentokráte ve vlastní produkci, je dramaturgicky posazeno na Charlesův metaforický příběh Muda Flanigana, brázdícího Irsko, hledajíce konec duhy a sebe sama (kompletní povídka je součástí nové CD reedice firmy Esoteric). Hudebně plynule navazuje na předchozí opus. Dominujícím autorem se mezitím stal Stephen Houston, jemuž patří celá první strana alba a část druhé. Romantizující melodie, patos, jazzové synkopy, básnivé zpívání a místy až vtělení se do stylu a soundu Genesis (Prince Of Darkness). Vrcholem je závěrečná The Perfect Wish s krásným partem klavíru. Paul Charles velmi lituje ztráty pěti Vincentových skladeb, které se na LP nevešly a pro reedici nebyly k nalezení: Lost in A Dream, Windward, Crystal Brook, King Stranger a Reflection.
Label Dawn Records vydal 11. října jediný singl Fruupp Prince of Heaven / Jaunting Car (obě skladby jsou součástí reedice Esoteric).
Podzimní severoirské turné s písničkářem Davidem McWilliamsem bylo celé vyprodané. Slavné pirátské Radio Caroline vysílalo celý týden kompletní album Prince of Heaven's Eyes každý pozdní večer! Zájem projevil americký vydavatel. Když se k tomu přičtou nadšené recenze a četné pozvánky k rozhovorům do všech typů médií, je jasné že Fruupp prožívali vrchol kariéry, a vánoce čtyřiasedmdesátého si všichni užili, natěšeni na na rok 1975.
Bohužel došlo k zásadnímu zlomu. Stephen Houston se mezitím stal se aktivním křesťanem, šiřitelem víry a světskou hudbu upozadil. Poslední koncert s Fruupp odehrál 19. ledna 1975 v Greyhoundu, poté se vytratil i s podstatnou částí aparatury kapely. Nový klávesák John Mason se ke skupině přidal v polovině března.
Odchod Houstona nemohl přijít v nevhodnější dobu. Seymour Stein, šéf americké Sire Records, byl velký fanoušek Fruupp, LP Prince of Heaven's Eyes jej okouzlilo. Když si přijel v únoru kapelu poslechnout naživo, našel torzo, shánějící klávesáka a techniku. Americká naděje se rozplynula. Stein nabídl spolupráci Houstonovi, ten ji ale odmítnul.
Nahrávání posledního čtvrtého alba Modern Masquerades (vydáno 14. listopadu 1975 v produkci Iana McDonalda z King Crimson) se Houston zúčastnil jako občasný divák, stálým členem souboru se stal John Mason. Přestože byl zručný muzikant, nemohl Stephena nahradit, ten byl - dle slov Paula Charlese - srdcem a duší Fruupp.Poslední LP Modern Masquerades se i proto nese v částečně pozměněném pojetí, připomínajícím - dominující kytarovou zpěvohrou a převládající rozvolněnou melodikou - pozdní Camel po odchodu klávesáka Bardense. McCusker se opět ujal vlády na stylem a soundem. Malým zpestřením se stal saxík producenta Iana Mc Donalda. Doprovodný příběh slečny Janet dodal - jak jinak - Paul Charles.
Malá vsuvka. Skladby Sheba's Song se v roce 2006 zmocnil rapper Talib Kweli pro Come The New Day s hostující Norah Jones. Talibovo album Ear Drum se v USA vyšplhalo až na pozici Nr.2.
Tříměsíční turné mělo vrchol 6. prosince v Friars Aylesbury, kam Dawn poslala mobilní studio k pořízení živého záznamu.
Fruupp poté začali připravovat další koncepční album s pracovním názvem Doctor Wilde's Twilight Adventure. Během příprav odehraje v okolí Dublinu několik koncertů pod názvem The Future Legends Orchestra. Na scénu ale vtrhává punk, smlouvy a plány jdou vniveč. Konec je rychlý. Květnatě hrajícím souborům nástupem punkerů odzvonilo, a tak i Fruupp záhy odehráli svou derniéru v září roku 1976 v londýnském Roundhouse. Aby smůly nebylo dost, při požáru pracovního londýnského bytu, který sdíleli Vincent, John a Paul, zmizely ze světa i všechny magnetofonové pásky nahrané na koncertu v Friars Aylesbury.
Fruupp mimo Severní Irsko nikdy nepronikli do širšího rockerského povědomí, to
byla daň za přílišnou originalitu a možná i určitou angažovanost v dění v rodné
domovině. Nic to neubírá jejich hudbě na kvalitě a zajímavosti.
Široce rozprostřená hudba Fruupp se dotýká baroka i medových smyčcových pláství Barclay James Harvest, Moody Blues, či Pink Floyd. I když se nesnaží omráčit lichými rytmy ani vysloveně experimentálním novátorstvím jako Genesis, Gentle Giant, King Crimson, či Yes, přesto je ve výsledku originální a nezaměnitelná. Jak kdosi kdesi trefně poznamenal, je kvintesencí anglického pojetí artrocku, přestože se jedná již od pohledu o Iry jako polena.
Fruupp vřele doporučuji k poznání všem,
kteří se rádi zaposlouchávají do tvorby starých anglických
(art-classical-jazz-folk) rockových kapel přelomu šesté a sedmé dekády.
Poslouchat Fruupp, to je něco jako obdivovat starý ručně opracovávaný nábytek,
snad trochu přezdobený, ale jedinečný a múzami umu políbený.P.S.
Klávesák Steven Houston po odchodu z Fruupp cestoval po Evropě s křesťanskou
hudební skupinou Liberation Suites, poté působí jako vikář (a příležitostný
muzikant) v jižní Anglii. Po roce 2000 vydal soukromě 2 CD, v současnosti
má rozpracovaný projekt The Thaumaturge, který by podle jeho
vlastních slov měl navazovat na The Prince Of Heaven's Eyes, viz
jeho www stránky.
Basák a zpěvák Peter Farrelly bydlí v Londýně a muzice se údajně nevěnuje. Bubeník Martin Foye hrál nejdříve v keltské rockové kapele The Bad Articles, spolu s Farrellem se později sešel v grupě The Crowd, přejmenovaném později na MGM. Dnes žije v Dungannonu a do kotlů si občas zatluče v jedné z místních hospod se svou skupinou Circle The Moon. Vincent McCusker také hraje v nějakém pub-bandu v Severním Irsku. John Mason zmizel neznámo kde. Manažér a šedá eminence Fruupp - Paul Charles dodnes působí v hudebním byznysu, právě on je důvěryhodným zdrojem takřka veškeré faktografie tohoto profilu.
Jaromír Merhaut
Sestavy (albové):
Peter Farrelly - baskytar, zpěv (A, B)
Stephen Houston - klávesy, hoboj, doprovodný zpěv (A)
Vincent McCusker - kytara, doprovodný zpěv (A, B)
Martin Foye - bicí (A, B)
John Mason - klávesy, vibrafon, doprovodný zpěv (B)
Poznámka. Muzikanti, kteří prošli ranými sestavami Fruupp, či pre-Fruupp, jsou zmíněni v biografii.
Diskografie:
LP
1. Future Legends (Dawn DNLS 3053, říjen 1973) (A)
2. Seven Secrets (Dawn DNLS 3058, duben 1974) (A)
3. The Prince of Heaven's Eyes (Dawn DNLH 2, listopad 1974) (A)
4. Modern Masquerade (Dawn DNLS 3070, listopad 1975) (B)
SP:
Prince of Heaven / Jaunting Car (Dawn DNS 1087, říjen 1974) (A)
Kompilace/boxy:
Songs For A Thought (CD, Sequel, LC 6197, UK, 1992) kompilace s One A Clear Day
Future Legends / Seven Secrets (CD, See For Miles Records, C5HCD 645, 1996) 2 alba na 1 CD (chybí Graveyard Epistle z 1. LP,Faced With Shekinah a The Seventh Secret z 2. LP)
The Prince of Heaven's Eyes / Modern Masquerade (CD, See For Miles Records, C5HCD 646, 1996) 2 alba na 1 CD (chybí Seaward Sunsetz 3. LP,Gormenghast z 4. LP)
Modern Maquerade Box (4CD, Disk Union, DU-BOX212, Japan, 2007) všechna 4 alba, 1-3 Arcangelo verze, 4 Strange Days verze.
Internet:
Paul Charles - manažer Fruupp - osobní stránky s kompletní historiíí Fruupp https://www.paulcharlesbooks.com/fruupp.php
Prof. Robert Cervero - kronikář Fruupp
https://www.ced.berkeley.edu/faculty/cervero_robert/fruuppband.htm
Stephen Houston - klávesák Fruupp - oficiální stránky
https://fruupp.com
Myspace - nedávno objevené archivní amatérské nahrávky koncertů Fruupp
https://www.myspace.com/fruupplive